Zapomenutá pravda o saunování

Mnoho z nás neumí naslouchat intuici, mnoho z nás nerozumí bylinkám a mnoho z nás cítí všudypřítomný strach. Manipulace s informacemi nám, západní civilizaci, ničí přirozené instinkty člověka třídit informace, sounáležet s přírodou, být šťastným. Mám radost, že stoupá hlad po relaxačních aktivitách a především po sebepoznání. Poslední dobou čím dál více nacházím klid v přírodě, v pohybu a manuální práci, mám chuť se dotýkat kamínků, listí, pít vodu ze studánky. Dalo by se říci, že svůj střed hledám více na východě. Ráda bych vám přinesla další ze zajímavých východních pravd o saunování.

Sauny a parní lázně byly po staletí používány k detoxikaci organizmu. Tradičně se používaly pro zlepšení mentálního zdraví, uvolňování stresu, snížení bolesti a pro zvýšení dlouhověkosti. Saunování snižuje obsah toxických látek v těle, dochází k obrovskému vylučování těžkých toxických kovů, včetně rtuti, a dalších. Dá se říci, že teplo způsobuje vylučování toxinů z buněk. Toxické molekuly se pak přechodně uschovají do lymfy. Protože pot je produkován z lymfy, toxiny se pak touto cestou dostanou ven z těla. Pro tento způsob vylučování toxinů nejsou játra a ledviny důležité, tím dochází k ulehčení vylučování i při poruše jejich funkce.

Měla jsem štěstí navštívit tibetskou saunu. Saunu, jejíž majitel zná prastaré saunování a nechal si postavit saunu na míru a já na chvíli mohla být její součástí. Než jsme si před pěti lety nechali postavit svou. 

Tak tedy...

Bylo nebylo. Uprostřed krkonošského lesa je vždy na pár měsíců postavená malý dřevěný domek, ze kterého se dost často kouří. Kousek vedle je studánka a čerstvý prašan křupe pod každým mým krokem. A teď vám řeknu velké tibetské tajemství. 

Saunování je relaxačním obřadem. Například Tibeťané používali saunu nejen v zimě, ale i v létě, aby detoxikovali tělo. Využívali přirozený proces zbavování se tělesných i psychických jedů, pocení. Snažili se provozovat jakoukoliv činnost, která si pocení vynucovala a prodlužovali si tak život. Skákání, cvičení, manuální práce, běhání a saunování. Statut pravidelného saunování má člověk, který ho provozuje přibližně dvakrát týdně po celý rok, nikoliv jen v zimě. Staří Tibeťané navštěvovali saunu během jednoho procesu tři až čtyřikrát, přičemž platí, že:

- poprvé byste měli opustit saunu tehdy, když tam ještě chcete zůstat, a přirozeně pak vychladnout bez účinku ledové či studené vody. 

- druhé a třetí saunování by mělo být nejdelší. Nádhera tohoto procesu je šlehat se čerstvými tújovými či březovými větvičkami, které neštípou a natírat se bylinnými solemi. 

- bylinné soli mají svůj velký zdravotní význam. V tibetské medicíně se věří na léčení přes kůži, protože lék se vstřebává rychle a bez působení žaludečních šťáv. Natírat se můžete při druhém a třetím saunování poté, co se zpotíte.

- při každém vychladnutí pijeme ozdravné čaje a kocháme se přírodou. (Recept na ozdravný "Borisův tibetský čaj: 20 kapek z tinktur Epam nebo zn. Naděje do 60%C vody smícháme se lžičkou medu a pijeme.") 

- nikdy si neberte s sebou plavky, jen prostěradlo, které pak položte pod celou plochu svého těla, aby pot nekapal na dřevo. Prostěradlo je na cestu ze sauny, nikoliv do sauny samotné. Plavky jsou nejvíc nehygienické, navíc často obsahují část syntetiky, které se teplem vylučují na pokožku. 

- asi jste už pochopili, že vtip je být sám se sebou a ponořit se do vnitřního světa, nemluvit. :)

- v sauně by neměl být suchý vzduch, je dobré polévat co chvíli kameny vodou se silicemi.

Když jsem byla napoprvé, všimla jsem si, že už ani nevím, kde mám své plážové cuklíky, které jsem si chtěla nazout při každém opuštění sauny. Mé okouzlení saunou v přírodě mé tělo zhypnotizovalo natolik, že jsem necítila zimu a nabíjelo mě energií a radostí ze života. 

V sauně byla tma, byl vidět jen plamen z hořících kamen, voněly pomerančové a borovicové silice, které majitel neustále přiléval na kameny a tvořil páru. Často jsme zpívali saunové mantry, nezbytné pro zvýšení pocení a bylo krásné ticho. Stará pravda o sauně je totiž její teplota. V poevropštěné sauně se dostaneme maximálně na 105 stupňů Celsia. V tibetské se nemluví, má totiž 120 stupňů. Lidé, kteří sedí v evropských saunách na dolních prknech a vykládají si, netuší, co je opravdové saunování.

Malý domeček a tolik štěstí. Kéž by se i Vám poštěstilo najít malou saunu v přírodě, zpívat mantry a užívat si klidu východní civilizace. Snad jste se zahřáli alespoň při mé vzpomínce. Mé veliké díky patří jednomu z mých učitelů, Borkovi Tichanovskému, který mě před 8 lety tohle naučil a mé mamince, která byla se mnou u toho.